Leden 2008

Českomoravský belgik I.

29. ledna 2008 v 17:52 k c
Původ: Čechy a Morava

KHV: až 173 cm

Charakteristika: klidný, ochotný, pracovitý ( pracovní plemeno)

Popis: robustný, chladnokrevný kůň,

Znaky: Dospělý ve 3 letech

Hmotnost: 800-1100 kg

Českomoravský belgik se výrazně liší od typů ostatních zahraničních belgických plemen chladnokrevných koní.Je typově lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý s výraznými chody a relativně ušlechtilý, výkonnostně velmi spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Je velmi dobře ovladatelný.Má menší ušlechtilou hlavu s živým okem, kratší vysoko nasazený krk, dobře utvářenou lopatku, hluboký a prostorný hrudník. Kratší středotrupí s dobrou horní linií, kratší pevná bedra, mohutná, dlouhá, široká, skloněná a štěpená záď. Fundament suchý, kostnatý, klouby výrazné, spěnka kratší a pružná.Převažující barvou je ryzák s bohatou světlou hřívou a ohonem s typickými rousy. Do genetického zdroje jsou zařazeni jedinci po důkladné analýze jejich původu.


Kavalírci

29. ledna 2008 v 17:22 Psí fota

Obrázek “http://www.kkhlucin.unas.cz/images/beckyd.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.http://www.cokl.cz/public/Image/sekce-data-317/cavalierkgchas2_wb.jpgObrázek “http://www.rubinovesrdce.eu/pic/norma.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Kavalír King Charles španěl

29. ledna 2008 v 17:16 PS K
toršku o něm:
Jedná se o staré anglické plemeno, které pochází z loveckého španěla, známého již ve středověku, z něhož se před více než 400 lety začal postupně stávat i společenský pes. Udává se, že v období renesance to měl být nejoblíbenější pes v Anglii a Skotsku. K chovu trpasličích španělů přispěli nejvíc angličtí králové Charles I (1600-1649) a jeho syn Charles II (1630-1685). Pro krále Charlese II byl chov španělů různých barev údajně důležitější, než samo vládnutí. Ten také dal těmto roztomilým pejskům své jméno King Charles.
Jako vše, tak i chov Kavalírů během staletí podléhal různým módním vlnám. V 18 století docházelo často ke křížení s jinými plemeny a oblibě se začali těšit psíci se zkrácenou nosní partií. Vzniklo tak uznané plemeno King Charles Spaniel. Tito psíci jsou menší, liší se tvarem hlavy a jsou výrazně pohodlnější. Původní psíci krále Charlese II však nedali řadě chovatelů v klidu spát a tak vznikla snaha vyšlechtit toto starodávné plemeno zpět. Jako podklad sloužila i řada uměleckých děl z období renesance ( obrazy Van Dicka, Tiziana, Veronesa a dalších, kde byli tito psíci vyobrazeni). Přání se stalo skutečností a v roce 1882 byl založen první klub staronového plemene. Pro rozlišení od, již existujících, King Charles Spanielů, dostali znovu vyšlechtění psíci jméno Cavalier King Charles Spaniel. Jako samostatné plemeno byli uznáni až v roce 1945. V Anglii jsou velmi rozšířeni a těší se i přízni královské rodiny. Patronát nad nimi měla, před časem zesnulá, princezna Margareta. Do Československa se první Kavalíři dostali v roce 1975.
Kavalír King Charles španěl, jak jej dnes známe, je vynikajícím konglomerátem vlastností sportovního a společenského psa. Je fyzicky velmi odolný, miluje pohyb v přírodě a je vynikajícím společníkem dospělých i dětí. Je výborným partnerem člověka při turistice i rekreaci. Obvykle výborně plave. Na druhé straně je nenáročný a spokojí se i s krátkými vycházkami po zahradách a lesoparcích. Jejich srst nevyžaduje speciální úpravy, pouze pravidelné pročesávání a kartáčování. Povahově jsou klidnější a rozvážnější než např. teriéři a jezevčíci. Jsou mimořádně snášenliví k ostatním zvířatům chovaným v domácnosti.

KLASIFIKACE FCI:
Skupina IX - společenští psi

Výška: 30-33 cm
Hmotnost: 5,4-8,1 kg
Zbarvení: bílé s červenohnědými skvrnami, trojbarevné, červené nebo černé s pílením)
Toto plemeno je v podstatě miniatura anglického loveckého španěla, která byla vyšlechtěna před staletími na anglickém dvoře. Je o málo větší než King Charles španěl, který přikřížením mopse získal kulatější hlavu a kratší nos a je většinou jen 28 cm velký a váží nejvýš 6,3 kg. Povahově dělá Kavalír King Charles svému jménu čest. Je to zdrženlivý, klidný a přátelský psík, opravdový kavalír, který je zejména své paničce hluboce oddán. I vůči ostatním členům rodiny je velmi milý a věrný. Nyní získal znovu velkou popularitu jako domácí a rodinný společník a cenné je, že přesto neztratil své lovecké kvality. I myslici je inteligentním, schopným a vytrvalým pomocníkem. Zbarvení se označuje tradičními názvy: červenobílý je blenheim, červený ruby, trojbarevný tricolor a černý spálením black and tan. To je klasické zbarvení obou typů King Charles španělů. Hlavním půvabem těchto psů jsou však výmluvné oči.


Použití: Společenský pes

Celkový vzhled: Aktivní, graciézní, harmonický, s jemným výrazem.

Charakteristika: Sportovní, láskyplný, oddaný, naprosto nebojácný.

Temperament: Veselý, přátelský, neútočný, nemá sklon k nervozitě.

Hlava a lebka: Téměř plochá mezi ušima. Stop mělký. Délka od základu nosu k jeho špičce činí kolem 3,8 cm. Nos černý s dobře vyvinutými nosními otvory, bez známek masového zesvětlení. Čenich se mírně zužuje. Pysky jsou správně vyvinuté, ne však převislé. Tváře jsou dobře vyplněné pod očima. Nežádoucí je sklon k celkové sraženosti hlavy.

Oči: Velké, tmavé, kulaté, ne však vypouklé, správně prostorově rozložené.

Uši: Dlouhé, vysoko nasazené, bohatě osrstěné. Krk: Středně dlouhý, lehce klenutý.

Tlama: Silné čelisti s úplným chrupem, pravidelným nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně přesahují přes řezáky spodní a jsou kolmo posazeny k dásním.

Přední část těla: Hrudník je středně velký, lopatky správně položené dozadu, rovně postavené přední končetiny, středně silné kosti.

Trup: Krátký s dobře klenutými žebry a rovným hřbetem.

Zadní část těla: Končetiny se středně silnými kostmi, dobře zaúhlené kolenní kluby, bez sklonu ke kravskému nebo sudovitému postoji.

Tlapka: Uzavřená s plnými polštářky, dobře osrstěná.

Ocas: Délka ocasu je úměrná délce těla. Je správně nasazený, vesele nesený, avšak nikdy příliš nad úrovní hřbetu. Krácení ocasu je ponecháno na vůli chovatele. Pokud je ocas krácen, tak ne více než o jednu třetinu jeho délky.

Pohyb: Volný a elegantní, vycházející ze zádě. Přední a zadní končetiny se pohybují při pohledu zepředu i zezadu v přímém sledu.

Osrstění: Dlouhé, hedvábné, bez kudrlinek. Lehké zvlnění je přípustné. Osrstění je bohaté a nikdy se nestříhá ani netrimuje.
Zbarvení, tedy přípustné barvy jsou:

BLACK AND TAN - havraní čerň s ohnívými znaky nad očima, na tvářích, hrudi, z vnitřní strany ucha, na všech končetínách a pod ocasem. Pálení by
mělo být ohnivé. Bílé znaky jsou nežádoucí;

BLENHEIM - sytě kaštanové plotny jsou dobře rozloženy na perlově bílém podkladě. Na hlavě mají být znaky rovnoměrně rozděleny tak, aby nechávaly prostor mezi ušima pro velmi ceněnou kosočtverečnou známku, či korunku charakteristíckou pro plemeno.
Oči a uši jsou zasazeny v kaštanové skvrně;

RUBY - jednobarevný, sytě červený pes. Bílé znaky jsou nežádoucí;

TRICOLOR - černá a bílá je v ploše rovnoměrně rozložená, s ohnivým pálením nad očima, na tvářích, vnitřní straně uší, vnitřní straně končetin a pod ocasem. Na hlavě je bílá lysinka.

Vady: Jakákoliv odchylka od předchozích bodů by měla být považována za vadu a posuzována podle stupně její závažnosti.

Poznámka: Samci musí mít dvě zjevně normální varlata plně sestoupená v šourku.



kočka domácí

26. ledna 2008 v 14:02 d
http://www.penize.cz/img/vanoce/kocka.jpg

U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena koček domácích, pro která je charakteristickým znakem modrá barva.

http://fade.bloguje.cz/kocky.jpg

Počet plemenných koček ve světě nepřevyšuje 10%, v některých zemích jich však není než 2% z celkového počtu koček. Přestože mezi bezplemennými kočkami dochází k nekontrolovanému odběru, je možné vysledovat některé tendence k rozšiřování těch nebo jiných příznaků. Mezi bezplemennými kočkami je velice málo koček dlouhosrstých, protože dlouhá srst je z pohledu evoluce recesním znakem. Často se však vyskytují kočky, které mají srst jako Angorské nebo Main-cuna. V Rusku se takovým kočkám říká Sibiřské kočky.

http://www.jamis-kocky.net/image/fototext/kockaDomaci.jpg
Kočky severských států mají obvykle pevnější stavbu těla, silnou kostru a hustou srst. Kočky jižních států jsou lehčí, graciéznější, s tenkou srstí bez podsady. U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena, pro která je charakteristickým znakem modrá barva. Proto se v Evropě modré kočky vyskytují velice často. Typické pro východní státy je zbarvení color-point, v západní Evropě se však toto zbarvení vyskytuje velice vzácně, vzniká zde pouze křížením.
Tygří zbarvení, které je považováno za lepší "maskování", se vyskytuje častěji než mramorové. Typické je dvou- nebo tří-barevné zbarvení. Severské kočky však mají bílé barvy méně, jižní kočky naopak více. Mezi bezplemennými kočkami se krémová barva vyskytuje velice zřídka, neboť toto zbarvení bylo dosaženo důsledkem selekce. Bezplemenné kočky jsou většinou červené nebo zrzavé.

http://www.celysvet.cz/foto/domaci-kocky_1.jpgDomácí kočky se rovněž mohou vystavovat na výstavách. Při hodnocení domácí kočky se započítává její fyzická kondice, stavba těla, zbarvení a vzhled. Barva očí musí odpovídat zbarvení srsti. Barvu srsti musí mít jedno-barevné kočky po celém těle ve stejném odstínu. U vícebarevných koček musí být jednotlivé barvy zřetelně označené a harmonicky mezi sebou kombinované.



Kočka domácí (Felis silvestris, f. catus)
Spící kočka (Felis silvestris, f. catus)
Jsou to všechny kočky, které nevykazují charakteristické znaky žádného plemene. Většina těchto koček má rodiče neznámého původu. Kočky domácí existují ve všech možných barevných varietách, mohou být mourovaté, žíhané, ale i tříbarevné nebo rezavé. Škála barev a kombinací může být různá. Barva očí těchto koček většinou ladí s barvou srsti. Srst může být krátká i delší.

Charakter a temperament

Jsou to kočky klidné, vyrovnané, milé a mazlivé. Kočku domácí můžete úspěšně prezentovat na výstavách.

Arabáčci

24. ledna 2008 v 16:26 Koňské fota
to je moc krásná fotka :-)
Araber Saharrah 8
image
Araber Ganimed 54Araber Ghamin09Araber DF Malik Jamil06Araber Marquis 155Araber Oeta 42Araber Badwan14
Araber Balzam 6

Arabský kůň

24. ledna 2008 v 15:57 k a
(pro Dádu :-D)

Původ a historie:
Podle některých anatomických znaků, a také podle archeologických nálezů, je arab spřízněn s íránskými plemeny i s původním přírodním kaspickým ponym. Na formování plemene se podílely hlavně specifické podmínky teplé pouštní oblasti v nitru Arabského poloostrova, zejména v pahorkatině mezi Medinou a Riádem, dříve označované jako Nadžed. V drsných podmínkách získal arab tvrdost, vytrvalost, odolnost a hlavně skromnost. Je to prakticky jediné čistokrevné plemeno na světě, protože jeho rodokmen je dokumentován od 7. století n. l. a po celou tu dobu byl chov přísně výběrový, bez přikřížení.
Kmeny Beduínů v Arábii mají jen málo psaných záznamů, ale rodokmeny svých koní se učily zpaměti. Jeden z prvních psaných záznamů o arabském koni zachytil arabský historik El Kelbi v r. 786, který načrtl historii a rodokmeny arabů od r. 3000 př. n. l. až ke klisně Baz a hřebci Hoshabovi. Klisnu Baz údajně zajal v Jemenu Bax, Noeho prapravnuk, který byl krotitelem divokých koní. Dílo El Kelbiho je však spíše archeologické než reálné, ale podtrhuje starobylost tohoto plemene. Později emír Abd-el-Kader (1808 - 1883) ve svých dopisech francouzskému generálovi Dumasovi (1803 - 1871) rozdělil historii tohoto plemene do čtyř epoch: od Adama po Ismaela, od Ismaela po Šalamouna, od Šalamouna po Muhammada a od Muhammada dodnes. Zaznamenal také pověst o stvoření koně, půvabnou, ale zcela neodpovídající vývojové teorii: "Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: ´Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!´ A vítr se zhmotnil. Ihned se objevil archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl bohu a ten udělal hnědáka a ryzáka, a přitom řekl: ´Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která visí mezi očima, učinil tě pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetě a štěstěna bude přicházet díky tobě.´ Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu jeho čela."
Tradiční rozdělení podle Abd-el-Kadera do čtyř etap samozřejmě neodpovídá. První období, tedy před rozdělením židovských a arabských kmenů, není dokumentováno vůbec a je pravděpodobné, že v té nejstarší době v Arábii žádný kůň nežil. K druhému období se dochovaly pouze báje, ale žádné reálné skutečnosti. Nesporně však ve 2. tisíciletí př. n. l., tedy před králem Šalamounem, již koně na Arabském poloostrově žili (Ismael, nevlastní syn Abrahamův a praotec beduínských kmenů, byl možná první osobou, která v Arábii koně užívala). Mohli se sem dostat mnoha cestami, buď z Persie nebo z Mezopotámie, protože v obou těchto oblastech byli již koně známi. Persie, dnešní Irán, patří nesporně k nejstarší oblasti šlechtění koní a Mezopotámie se s koňmi seznámila prostřednictvím mnoha nájezdů kočovných i kulturních národů. Třetí období je již reálné. Šalamoun zcela přehlížel izraelský zákon, který zakazoval chov koní jako modlářství (ještě král David ukořistěné koně zabíjel) a naopak se zasloužil o jeho rozvoj. Měl údajně 1200 koní jezdeckých ve vlastních stájích a přes 40 000 koní pracovních na obchod, když je z Turecka dovážel do Egypta. A že v době Šalamounově byli koně skutečně předmětem intenzivního obchodu, to dokazují obrovské stáje v pevnosti Maggido a četné zprávy o obchodu s bohatými státy na Arabském poloostrově, například se Sábou. Beduínské kmeny na Arabském poloostrově v té době koně znaly a věnovaly jim velkou pozornost.

Čtvrtá epocha dle rozdělení Abd-el-Kadera:

Vlastní dějiny arabského koně se však datují od vystoupení Muhammada (570 - 632), původně obchodníka, který žil až do své čtyřicítky bezvýznamným životem, jako manžel o mnoho starší, bohaté ženy a nebyl ani příliš vzdělán. Muhammad se, poté co se obrátil na víru v jednoho pravého boha, sám prohlásil za nového proroka, soustředil kolem sebe hlouček stoupenců, který se zanedlouho rozrostl na sektu. To už celá Mekka zbystřila, Muhammadova kázání zaváněla buřičstvím, beduíni proto muhammedánům zabavili veškerý majetek a vyhnali je do křesťanské Hebeše. Muhammad v sedle koně dlouho bloudil pouští, poté se však vrátil do Mekky. Vše nasvědčovalo tomu, že jeho učení zanikne, Muhammad však dostal poselství z Mediny. Tamní občané mu vzkázali, aby přišel a vládl městu ve jménu Boha. Beduínům v Mekce bylo okamžitě jasné, co by to znamenalo, kdyby buřičský kazatel ovládl město ležící na jejich hlavním karavanním tahu do Sýrie - rozhodli se, že Muhammad musí zemřít. V noci vnikli do Muhammadova domu - prorok však nečekal, už dávno měl nachystané koně a vrahům unikl. Pronásledovatelé předpokládali, že se dal severním směrem, Muhammad však zvolil jinou taktiku - se svou družinou prchal nejprve na jih. Mlčenlivá poušť, jezdci v sedlech ženoucí koně, strach ze smrti v zádech a klenba hvězdné oblohy nad hlavou - tak vypadala Hidžra, památná noc 6. července roku 622, počátek islámského letopočtu a - jak se později ukázalo - i jedno z nejdůležitějších dat v dějinách chovu koní. Zvířata cválala po několik dní, chlad noci se střídal s poledním žárem, žhavé slunce se opíralo do jejich zpocených, vyčerpaných těl, štvanci na jejich hřbetech je však nelítostně pobízeli dál. Konečně prorok zavelel k odpočinku a přikázal napojit koně z nedaleké říčky. Muhammad sledoval, jak se vysílená, žízní sužovaná zvířata hrnou k vodě a v té chvíli dostal nápad: aby si ověřil bezpodmínečnou poslušnost, vydal z malé trubky signál svolávající nejen poutníky, ale i koně k dalšímu pochodu. Ze stáda valícího se k napajedlu se oddělilo pět klisen. Aniž svlažily pysky, vrátily se k svému pánovi. Unešený Muhammad v tom spatřil šťastné znamení a rozhodl se, že z těchto koní postaví velkolepý chov. Honosně je označil jako "klisny Prorokovy", přidělil jim tajemná jména Sak-La-We (což je volně přeloženo jako "ta, která v mládí utrpěla těžkou zkoušku), Ku-Hai-Lan, U-Bai-Ian, Had Ban a Ham-Da-Na (všechna ta jména obsahují chválu či ocenění). Do historie klisny vešly též pod současným legendárním názvem Al-Kham-Sa neboli "Všech pět".
Jakmile Muhammad dorazil se svými druhy oklikou do Mediny - bylo to 20. září roku 622 - sebral početné vojsko a začal šířit islám. Správně pochopil, že bez výkonných koní by neměl vyhlídku na úspěch - zařadil "Všech pět" okamžitě do chovu. Klisny skutečně začaly rodit potomstvo nebývalých kvalit. Arabští koně tak nastoupili cestu vstříc světové slávě...
Všichni praví arabové musí mít tyto klisny v rodokmenu a jejich chovatelé znají ještě dnes předlouhé rodokmeny zpaměti. Za nejušlechtilejší se považuje typ Kuhaylan, "černá antilopa" (i když jde většinou o hnědáky). Bílá barva a vrcholná elegance se pojí s typem Saklaví (Siglavy). Další kmeny jsou Hamdani, Muniqi a Hadban. Je ovšem nutno poznamenat, že následkem toho, že arabština nepíše samohlásky, došlo k mnohému zkreslení těchto jmen, takže v literatuře bývá kolem "posvátných klisen Muhammadových" zmatek. Spolu s arabskou invazí se arabský kůň rozšířil téměř do celého Starého světa a vydatně ovlivnil chovy koní v Evropě, jižní polovině Asie a nakonec i v ostatních světadílech. Hodnota araba byla plně oceněna teprve v 18. a 19. století, kdy šlechtitelské rodokmeny začaly získávat ušlechtilé arabské koně pro své hřebčíny. Původně totiž byly klisny čistokrevných arabů zcela neprodejné a bylo obtížné získávat i kvalitní hřebce. Koncem 19. století se však poměry podstatně změnily, a tak se arabští koně dostali do celého světa a v pečlivě řízených chovech se dále rozvíjeli.

Popis a charakteristika:

Arabský kůň je ojedinělé plemeno, poznamenané vyhraněným prostředím, v němž se vyvíjelo. Je to kůň výhradně jezdecký, velmi životný, zdravý, inteligentní a učenlivý. Arabští koně jsou vesměs individuality a zejména hřebci mají vyhraněný charakter. Přesto jsou to koně mírumilovní a snadno ovladatelní.
výška: 148-158 možné jsou i výjimky
zbarvení: světlý hnědák,tmavý hnědák,ryzák, ale u shagya arabů se objevuje bílá nebo např.grošovaná, nejvzácnější zbarvení je vraník , ale přesto je velice žádaný .
stavba těla: Arab je také neobvyklý svým vzhledem...
hlava: jiní koně mají hlavu prohnutou ven jako například lusitáno ale arabi mají hlavu prohnutou dovnitř (štičí profil) , nejviditelnější je to u čistokrevných arabů
tělo: představte si, že byste arabovi odebrali přední i zadní nohy, tak má tělo do kostky a je to způsobeno tím že má o 1 obratel méně než jiní koně, kteří mají tělo do obdélníku. A také je zvláštní tím že nosí zdvyžený ocas což je způsobeno stejným důvodem jako u trupu. Zdvyžený ocasu se nazývá prápor

Povaha:

Již vzhled ukazuje, že jde o zvíře velmi vnímavé, bystré a všestranně nadané. Drsné podmínky jeho původní vlasti umožnily arabovi rozvinout skvělý zrak i čich, neméně znamenitý sluch a jedinečný orientační smysl. Zvíře vyniká velkým temperamentem, ale současně je dobře ovladatelné a s chutí se učí různým trikům. Arabská tradice tvrdí, že tento kůň je neobyčejně oddaný a věrný svému pánovi, což dokládá mnoha působivými historkami.

Využití a sport:

Arabský kůň je výhradně jezdecké plemeno a v minulosti posloužilo ke vzniku mnoha dalších plemen, závodních i pracovních. Arabskou krev má v sobě většina cenných jezdeckých koní...
zajímavost: chůze araba je houpavá pohybují se jako baletky.Většina arabů vyniká ve vytrvalosti ,ale je neobyčejně učenlivý i v jiných disciplínách.

Arabské hřebčíny:

V 18. a 19. století začaly významné státní hřebčíny jako Marbach v Německu, Janow Podlaski v Polsku, Bábolna v Maďarsku a ve Francii Pampadour, Pau, Tarbes a Gelos rozvíjet chov arabských koní, ale stejně důležité byly i některé soukromé chovy. Rodina Potockich, navazující na dlouholetou tradici chovu arabů v Polsku, chovala vynikající arabské koně ve svém proslulém hřebčíně Antoniny. Tyto odchovy ovlivnily araby na celém světě. Ve Velké Británii založili Wilfrid a Anne Scaven Bluntovi hřebčín Crabbet, kam umístili koně získané během cest po Arábii v letech 1878 a 1879. Tehdy už se v chovech začínala projevovat degenerace. Později koupili zbytky z nejproslulejšího stáda arabů na světě, které patřilo pašovi Abbasu I. Koně z Crabbetu se stali základem chovů nejen v Británii, ale i ve Spojených státech, v Austrálii a Jižní Africe.

Dnešní biotypy araba:

Dnes se nejčastěji chovají biotypy: Koheilan, Siglavi a Munighi.

Koheilan

Koheilan chatakterizuje široké, vypouklé čelo, dlouhá obličejová část s jemnými pysky, mozková část je krátká, tělo je hluboké a široké o dlouhých liniích. Předramení je dlouhé, nadplecí krátké. Stavba těla je celkově vysoce proporciální a harmonická. Typickou barvou je hnědá. Koheilan je symbolem síly a odolnosti, je to sportovní kůň. Biotyp Koheilan zahrnuje asi 105 rodin (Haifi, Jallabi, Krush, Hamdan, Hadban a další).

Siglavi

Siglavi má vypouklé čelo a krátkou obličejovou část, dlouhou mozkovou, široký a hluboký hrudník. Je velmi harmonického rámce, barvou šiml. Je symbolem krásy a elegance. Je vhodný na výstavy.

Munighi

Má mělké čelo, dlouhou obličejovou část s rovným, nebo mírně klabonosým profilem, mělký dlouhý trup na vysokých nohou, se slabě rozvinutou zádí a silně rozvinutým předkem. Typová barva je kaštanová. Je vyšlechtěn pro dostihy.
Koheilan a Siglavi jsou klasickými rody, naproti tomu Munighi je moderní dostihový kůň. U arabského plemene jde o to, aby byla zachována ušlechtilost, "suchost", dobré zdraví, dokonalé chody, energický temperament a dobrý charakter.

Welsh pony

23. ledna 2008 v 15:23 k w
http://www.agraria.org/equini/welshpony.jpg
Velšský pony je v dnešní době chován ve čtyřech základních sekcích: Sekce A - velšský horský pony (welsh mountain pony), Sekce B - velšský pony (welsh pony), Sekce C - velšský pony v typu koba (welsh pony of cob type) a Sekce D - velšský kob (welsh cob). Pro jejich vysokou oblibu mezi chovateli byl ještě zaveden registr polokrevných velšanů - welsh part-bred, kde jsou zapisováni koně, kteří mají prokazateně min. 12,5% registrované velšské krve. Historicky nejstarší sekcí a vlastně základem pro všechny ostatní je velšský horský pony (tedy sekce A).
Welsh Pony

Velšský horský pony

Předkem tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu. Traduje se také, že někdy v raném středověku utekli dvě dovezené arabské klisny a žili s poníky na pastvinách. Prokazatelně začalo šlechtění velšského ponyho v 18. století, kdy byl do chovu uveden plnokrevník Merlin, potomek Darley Arabiana. V 19. století byli přikříženi hackneyové a norfolkští klusáci a na přelomu století i arabi a další angličtí plnokrevníci. Roku 1902 byla založena plemenná kniha, v níž byli velští poníci rozděleni podle velikosti do čtyř sekcí. Horský pony patří do sekce A a považuje se za předka ostatních. Do sekce B se řadí jezdecký velšský pony, v sekci C jsou poníci typu koba a v sekci D kobové.
Horský pony je nejmenší, ale nejúhlednější ze všech. V kohoutku nesmí měřit více než 122 cm a nesmí být strakatý: nejčastěji jsou to bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou a velmi tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné. Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný. Je to všestranný jezdecký pony, vhodný do horského terénu. Vyváží se do celého světa a používá se ke zlepšení
vlastností jiných plemen.

Velšský pony B

Základem tohoto plemene je velšský horský pony; klisny tohoto plemene kryli hřebci velšského koba. Později byl zlepšen orientální krví. Otcem jednoho ze zakladatelů, Berwyna, byl berber (či snad arab) Sahara. Původně byl tento vetší poník pracovním koněm pastevců ovcí; po prošlechtění se stal koněm sportovním, loveckým a pro rekreační ježdění.
V podstatě je podobný horskému velšovi, ale měří 122 - 137 cm. Povoleny jsou všechny barvy, jen strakáči jsou nepřípustní. Má delší krk, vyšší nohy a výraznější kohoutek než velšský horský pony. Je to vynikající jezdecký poník, pro svou otužilost, vyvážený chod a vynikající povahu se používá skoro na celém světě. Nevyrovná se ovšem jezdeckým poníkům pro soutěže a výstavy.

Velšský pony typu koba (sekce C)

Pony typu koba je rovněž potomkem velšského horského ponyho. na rozdíl od ty´pu B se choval hlavně k lehkému tahu. Proto také byli horští poníci kříženi s klusáky menší postavy. Díky tomu je tento pony menší než kob, v kohoutku má 132 - 137 cm. Choval se poměrně dlouho, ale s postupnou motorizací byl zatlačován do pozadí. Naštěstí si získal přízeň těch, kdo rádi tráví prázdniny turistikou na koni nebo s koňským spřežením, a tak byl v r. 1949 vzkříšený pony zařazen do plemenné knihy jako sekce C.
Welsh Mountain Pony Section A
Má hlavu jako větší repliku hlavy horského velše, dostatečně silný hřbet a záď a velmikvalitní nohy. Dědictví po klusáckých předcích se projevuje uvolněnou akcí ramenního kloubu a výbornými chody.

Velšský kob (sekce D)

Toto plemeno, příbuzné velšskému horsému poníkovi, má velmi staré kořeny. Již z r. 1188 máme zprávy o tzv. Powys ponících, kteří vznikli křížením horských ponyů s berbery. Měli skvělou pověst, a tak se křížili s norfolkskými klusáky a yorkshiry. Vzdor takovému přílivu cizí krve si však kob uchoval všechny starobylé ctnosti velšských koní.
Je to statný koník, nejmenší povolená výška je 137 cm, optimální je 147 - 159 cm. Kob má hlavu jako přiměřeně zvětšený horský pony, má výrazné oči a malé, vysoko nasazené spičaté uši. Má dlouhý krk, mohutné plece, dlouhou záď a vysoko nasazený ocas. Hodí se k lehkému tahu, k jízdě, ale v obou světových válkách se osvědčil i jako soumar. Křížením s plnokrevníky dává vynikající huntery, je totiž dobrý skokan.


Javánská

23. ledna 2008 v 14:37 j

Původ.

Javánská kočka Angličané dlouho označovali javánky tvrdošíjně za angorské kočky,přičemž tím v žádném případě nemysleli turecké angory.U FIFe jsou od roku 2004 javánky označovány jako orientální dlouhosrsté kočky.První javánky údajně pochází ze spáření červeného habešana a siamky sealpoint.Jistá anglická chovatelka měla vlastně jen v plánu dostat do své chovné linie gen pro skořicovou barvu(cinnamon),což se díky spáření povedlo.Jednobarevná dlouhosrstá koťata byla zpočátku náhodným produktem,ovšem jak se později zjistilo velmi atraktivním.Otázkou ovšem zůstává, zda to lze skutečně považovat za prvopočátek javánek.Jiné doklady o tom neexistují.

Povaha.

Javánky jsou vysloveně hravé.Většinou srší energií a vnášejí do všedního života rozruch.K repertoáru javánek patří i bujnost,radost ze hry a drobné žerty.Mnohostranná povaha krásek s tajemnýma zelenýma očima však má i jiné tváře:javánky umějí být i tiché,zdvořilé a něžné.Tito elegantní tygříci se dokáží zcela přizpůsobit svému člověku a následují ho pokud možno na každém kroku.Javánky jsou neuvěřitelně šarmantní,ale postrádají diplomatické schopnosti.Dokážou si přítulností omotat člověka kolem tlapky anebo naopak vyzařovat nejhlubší pohrdání.Javánky jsou považovány za velmi společenské plemeno.


Typ.

Elegance středně velkých štíhlých javánek je nepřehlédnutelná.Dlouhé tělo je navzdory osvalení půvabné a elegantní.Zužující se linie těla působí velice pružně.Ramena nesmějí být širší než boky.Dlouhý,tenký ocas se nerozšiřuje ani u kořene a sbíhá do jemné špičky.Středně velká hlava sedí na štíhlém krku.Je klínovitá a vykazuje rovné linie.Zřetelný klín začíná u nosu a šíří se po obou stranách v rovných liniích až k uším.Úzký čenich a středně silná brada završují vzhled typické hlavy.Velké zašpičatělé uši javánek jsou nepřehlédnutelné.Mají širokou základnu a prodlužují linii klínu.Oči jsou středně velké,mandlovitého tvaru a směrem k nosu se mírně zešikmějí.Javánky mají nádherné zelené oči.Jejich barva je v ideálním případě jasná,zářivá a intenzivně zelená.Srst javánek je jemná,hedvábná.Na těle je středně dlouhá,na límci,ramenou a ocasu,je trochu delší.Javánky nemají hustou podsadu.U FIFe jsou javánské kočky uznány ve stejných barvách jako orientální krátkosrsté,tedy bez odznaků,s barvou po celém těle.
Javánky jsou charakterní kočky vhodné pro lidi,kteří po svém boku snesou tvora se silnou vůlí



Čínský chocholatý pes

22. ledna 2008 v 13:26 PS C

Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.
Čínský chocholatý pes - Autor:Martin Smrček
Popis: Malý, elegantní a jemný pes, existující ve dvou typech: Deer (ušlechtilejší, s jemnými kostmi) a Cobby (robustnější, i když stále elegantní, s těžším tělem i kostmi). Hlava s protáhlou, mírně zakulacenou lebkou, hladká, bez nadměrného množství vrásek, s mírně se zužujícím, nikoliv však špičatým čenichem. Na temeni chocholka jakékoliv délky, nejlépe dlouhá a splývavá. Oči středně velké, tmavé, daleko od sebe. Uši nízko nasazené, velké a vztyčené, s třásněmi nebo bez nich. Krk dlouhý, suchý, vysoko nesený, bez laloku. Končetiny dlouhé a štíhlé, tlapy zaječí, tj. dlouhé a úzké, dole s tzv. ponožkami, tvořenými dlouhou srstí. Tělo středně dlouhé, pružné, hrudník dosti hluboký, dosahující až k loktům, ale ne sudovitý. Ocas vysoko nasazený, postupně se zužuje, na konci s dlouhým splývavým střapcem, při pohybu nesen nahoru nebo na stranu. Tělo pokryté jemnou, měkkou a velmi teplou kůží. Zbytky srsti jen na hlavě, ocasu a tlapkách. Existuje i osrstěný ráz, tzv. powder puff (labutěnka), u něhož dlouhá srst pokrývá celý povrch těla s výjimkou obličejové partie. Zbarvení: jakékoliv i v kombinaci.
Charakteristika: Aktivní pes půvabných pohybů, mrštný a hravý. Je velmi bystrý a vnímavý, k cizím nedůvěřivý, k vlastním lidem, včetně dětí, však velmi milý a přítulný. Je inteligentní a snadno se učí.
Zvláštní nároky: Nenáročný, pozornost je třeba věnovat jen teplotě. Vyžaduje ubytování v teple. Při procházkách v mrazivém počasí je třeba mu obléci "kabátek", v létě se naopak na přímém slunci může spálit, a proto je nutno ho namazat ochranným krémem s příslušným faktorem. Rozmnožování vyžaduje zkušenosti a znalosti, je zapotřebí uvážlivě křížit osrstěnou a neosrstěnou varietu, jinak dochází k úhynu štěňat v důsledku tzv. letálního genu.
Užití: Společenský pes, vhodný i pro alergiky.
Výskyt: Ještě nedávno velmi vzácný, dnes se poměrně rychle šíří i u nás. Nejoblíbenější z naháčů.
Možná záměna: S peruánským naháčem, který je však větší, má ještě méně srsti a postrádá výraznou chocholku.
pesdo 5kg, ale raději nižší28-33cm
fenado 5kg, ale raději nižší23-30cm
http://tossarxin.websnadno.cz/stenatka_B/34_original.jpg

Sphynxové

22. ledna 2008 v 13:21 Kočičí fota
Obrázek “http://sphynx.wbs.cz/DSC02218.JPG” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Obrázek “http://sphynx.wbs.cz/DSC02462.JPG” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://www.popularpets.net/cats/pictures/sphynx/sphynx.jpg
http://www.popularpets.net/cats/pictures/sphynx/sphynx-kitten.jpg
http://www.iloveapet.com/images/breeds/cats/sphynx.jpghttp://www.iloveapet.com/images/breeds/cats/sphynx1.jpghttp://www.houstonapartmentrealty.com/cat_images/sphynx.jpghttp://www.petsalley.com/photos/cats/Sphynx.jpg
http://www.noschats.com/images/chats-sphynx.jpghttp://www.nonsolomici.it/images/Sphynx/Sphynx1s.jpg
Sphynx - Cat Facts
//<![CDATA[ //]]>

http://zooclub.biz/img/sale/2301s
http://www.swisscat.ch/Sphynx/SPHYNX%2012.jpghttp://www.swisscat.ch/Sphynx/SPHYNX%2013.jpg
http://www.swisscat.ch/Sphynx/SPHYNX%2024.jpghttp://www.swisscat.ch/Sphynx/SPHYNX%2030.jpg
http://www.swisscat.ch/Sphynx/SPHYNX%2034.gif

Sphynx

22. ledna 2008 v 13:11 s
Sphynx kočka nemá srst/sxc
v Kanadě z bezsrstých koček,které byly odchyceny v Torontu.

Povaha.

Sphynxové jsou přátelské a naprosto neagresivní kočky.Jsou také nesmírně zvědavé,ze svého vyvýšeného místa sledují veškeré dění v domácnosti a jsou kdykoli připraveni se do dění zapojit.Sphynx je kočka nesmírně vnímavá,citlivá,až naivně důvěřivá.Tyto kočky se velice často naučí přinášet různé hračky,rovněž se naučí otevírat si dveře,ale také rychle najdou jednodušší cestu do pytlíku s pamlsky.Tyto severoamerické kočky se vyznačují vysokým intelektem,jejich charakter se nedá nazvat plně kočičím.Tato kočka má nemálo psích rysů,Tím nejvýraznějším mezi nimi je neobyčejná oddanost až lísavost k pánovi.Sphynxové mají velice rádi společnost,ať už lidskou nebo jiného domácího zvířete.Kočky sphynx jsou známé svou odolnou psychikou.Tato kočka se vlastně ničeho nebojí. Lovecký instinkt,který je zakořeněný ve všech kočkách,sphynx naprosto postrádá.Zato velmi dobře chápou lidské zvyky a na řeč lidí velice rádi odpovídají svým mňoukáním.Tento důvěřivý tvor je vždy připraven se přitisknout svým teplým tělíčkem.

Typ.

Vzhled sphynxů změnil veškeré dosavadní názory na to,jak má kočka vypadat.Sphynxova měkká semišová kůže připomíná na dotek broskvičku a je velmi příjemná.Množství varhánků kůže,dlouhé,téměř lidské prsty,velké a výrazné oči,obrovské uši a čisté linie siluety spíše vytvářejí dojem,že jde o tvora z jiné planety.Sphynxové se vyznačují tichým,melodickým hlasem.Pohlavní aktivita je u nich výrazně snížena ve srovnání s jinými kočkami,proto kocouři obvykle neznačkují a kočky ve dnech říje nijak neobtěžují.Tělesná teplota sphynxů je stejná jako u všech koček,jen na dotek se zdají teplejší,protože nemají chlupovou pokrývku.Tyto kočky jsou zdravé,odolné a udiví nás svým poměrem velikosti a síly.Těmto kočkám nechybí jen srst,ale také postrádají fousky,nejdůležitější výzbroj pro lovení.Péče o tyto kočky není nijak náročná.Stačí jednou týdně vykoupat sphynxe v jemném šampónu.
Sphynx koťata
Tyto kočky budou od vás vyžadovat maximální pozornost a téměř nepřetržitý kontakt.Sphynxové si přes svou velkou vzácnost získávají zaslouženou pozornost a stále větší oblibu,pro své mimořádné vlastnosti.Pokud by jste se rozhodli pro sphynxe můžete kontaktovat některou z mála chovných stanic u nás.

Kromě mimořádného vzhledu vás na těchto kočičkách zaujme fakt, že jsou velice příjemné na dotek, a vezmete-li sphynxe do ruky, překvapí vás svojí vyšší teplotou, než je lidská teplota. Kočky mají obecně vyšší tělesnou teplotu než lidé - asi kolem 38,5 stupně Celsia, a proto se nám zdají tyto kočičky horké.
Navíc rády lidské teplo vyhledávají, a tak vás budou pořád dokola obšťastňovat svým tělem, které je na dotek hebké jako semišová broskvička.
Povaha těchto koček je mírná, ale jsou velmi aktivní, neobyčejně inteligentní, zvědavé a každopádně jim neujde žádné dění v rodině.
Jsou velmi vhodné k dětem, protože ani ve hře nevytasí drápky.
Budou vás oddaně milovat, jejich povaha se blíží spíše povaze psí, s tím rozdílem, že se vám ji rozhodně nepodaří převychovat k obrazu svému. A rozhodně si umí života užívat.


Hafling

22. ledna 2008 v 12:46 k h
PŮVOD: RAKOUSKO, TYROLSKO

Vysvětlení názvu:

Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně.
VÝŠKA: 138-148cm
BARVA:SVĚTLÝ A TMAVÝ RYZÁK SE SVĚTLOU HŘÍVOU A OHONEM.
POUŽITÍ: ZÁPŘAHOVÝ, TAŽNÝ A JEZDECKÝ KŮŇ.
EXTERIÉR: SUCHÁ A KRÁTKÁ HLAVA, ŠIROKÉ ČELO, SVALNATÝ HŘBET A VÝRAZNÝ KOHOUTEK.
POVAHA: SKROMNÝ, SNESE ZÁTĚŽ, UČENLIVÝ, ENERGICKÝ, DOBROMYSLNÝ.

Původ a historie:

Všichni haflingové mají společného předka, velmi plodného polokrevného arabského hřebce El Bedlavi XXII. Rakouská hipologická společnost si přivezla tohoto koně v 19. století z Arábie. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků El Bedlaviho, který se narodil v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). Pátá linie je po 40 Willym, pravnuku Haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedlavi XXII. 249 Folie, narozený roku 1874 v jihotyrolské vesnici Schlunders, je prvním zapsaným hřebcem. Matkou byla menší norická klisna.
Místo narození haflingů prozrazuje výžeh ve tvaru protěže, rakouské národní květiny. Uprostřed květiny je písmenko "H". V některých oblastech haflingovi říkají také "protěžový pony". Vesnice Haflingen je vzdálená přibližně 11 km jihovýchodně od Merana, které bylo ve 14. a 15. století hlavním městem Tyrol. 10. září 1919 byl uzavřen v St. Garmainu smír a Jižní Tyroly byly připojeny k Itálii. I když byla část Tyrol připojena k Itálii, hafling zůstal rakouským poníkem. Italové mají své vlastní plemeno, kterým je aveliňský kůň, italská obdoba haflinga. Obě plemena mají společného předka - hřebce El Bedlaviho. Aveliňský kůň (viz. Aveliňský kůň v sekci Plemena - A) je využíván k tahu i jako soumar. Je skvělým pomocníkem v zemědělství v oblastech, kde se s většími tažnými plemeny těžko pracuje. Aveliňec se chová v okolí Benátek, kolem Bolzána v Toskánsku.
Když Rakousko přišlo o území kolem Merana, chov haflingů se přesunul do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. Každým rokem se zde sejde okolo 600 haflingů z celého území, které má Spolek pro chov haflingů pod svou kontrolou. I v severním Tyrolsku se podařilo udržet chov haflinga v čistotě, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koniků nebo huculů. Městečko Ebbs se nachází na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic.
V Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.

Popis a charakteristika:

Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách. Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a varevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy.
Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let.
Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."
Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.

Chov haflinga:

Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.
Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.
Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.
Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.

Využití a sport:

Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.
Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

Hafling u nás:

V České republice je evidováno přes 200 koní. Většina je jich zapsána od roku 1995 spolu s jejich chovateli v Českém svazu chovatelů haflingů. U nás se chová hafling ve dvou typech - lehkém a těžkém. Oba se od sebe liší mohutností, výškovými a šířkovými rozměry. Toho času existuje Řád plemenné knihy hafling.
K čelným chovatelům a dovozcům plemene patří ing. Pavel a Jiří Svobodovi z Ražic u Písku, propagátoři a funkcionáři Českého svazu chovatelů haflingů ing. arch. Jiří Trojan z Prahy a pan Zimmerhanzel z Chebu.

Hovawartíci

22. ledna 2008 v 12:39 Psí fota
klikni pro další fotku
klikni pro další fotku
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/sunny/P5310732.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/sunny/P8270018.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/royal_resie/jentak13.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/royal_resie/krkonose0605.jpg
Obrázek “http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/ulsan/ulsan-gasko-prim.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/santaconny/horybrezen3.JPG
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/santaconny/santa-conny-gasko-prim.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/santaconny/nej2.JPG
Obrázek “http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/oriflame/oriflame_gasko_prim10.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/oriflame/oriflame_gasko_prim24.JPG
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/oriflame/ori001.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/picasso/g3.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/picasso/g14.jpg
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/picasso/g_zima.jpg
Obrázek “http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/picasso/g34.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/uno/uno-gasko-prim.jpg
Obrázek “http://hovawart.gaskoprim.com/soubory/fotogalerie_soubory/gaskoprimaci/uno/IMG_1628.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Hovawart

22. ledna 2008 v 12:24 | cokl.cz |  PS H

Země původu:

Německo.

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.01.1998.

Použití:

Pracovní pes.

ZAŘAZENÍ PODLE FCI:

Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi .
Sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu.
Se zkouškou z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:

Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny): "Hova" znamená dvůr a "wart" je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. V raných dobách šlechtění byli hovawarti kříženi s německými ovčáky, novofoundlandskými psy, leonbergery, a dalšími plemeny. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa.
V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelního kloubu byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.

CELKOVÝ VZHLED:

Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.

POVAHA / TEMPERAMENT:

Uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka, hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem.

HLAVA:

Nosní můstek je rovný a paralelní s rovinou temene hlavy. Tlama a lebka jsou přibližně stejné délky. Kůže na hlavě všude těsně přiléhá.

MOZKOVNA:

Lebka: silná hlava má široké, vyklenuté čelo.
Stop: dobře patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: dobře vyvinuté nozdy. U černých a zlatočerných psů je černá, u světle zbarvených jedinců je také černá, přípustný je dočasně depigmentovaný nos ("sněžný" nos).
Tlama: silná, při pohledu shora a ze strany se jen mírně zužuje směrem k nosu.
Pysky: pevně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silný, kompletní chrup se 42 zuby podle zubního vzorce s nůžkovým skusem. Zuby jsou zasazeny kolmo k čelisti.Klešťový skusje povolen.
Oči: oválné, ani zapadlé ani vystupující. Středně až tmavohnědé barvy. Oční víčka těsně přiléhající.
Uši: volně přiléhající, zavěšené uši trojúhelníkového tvaru, vysoko a poměrně daleko od sebe nasazené, takže opticky rozšiřují lebku. Dosahují ke koutkům tlamy. Špičky uší jsou mírně zaoblené. V klidu uši visí volně naplocho podél lebky, v afektu mohou být neseny mírně nakloněné kupředu. Přední okraj uší leží přibližně uprostřed mezi rovinou očí a rovinou týlního hrbolku.

KRK:

Silný, střední délky, bez volné kůže na hrdle.

TRUP:

Hřbet: rovný a pevný.
Bedra: silná, mírně delší než záď.
Záď: střední délky, mírně spáditá.
Hrudník: široký, hluboký a silný.

OCAS:

Hustě osrstěný, dosahuje k hleznům, ale ne až k zemi. Podle nálady psa je nesen buď vysoko a prohnutý nad hřbetem, nebo svěšený směrem k zemi.

KONČETINY:

Hrudní končetiny:

Silné, rovné a při pohledu zepředu i ze strany kolmé k zemi.
Ramena: velmi dobře osvalená, lopatka je dlouhá a uložená šikmo vzad.
Nadloktí: dlouhé, těsně přiléhající k tělu.
Lokty: přiléhající těsně k hrudnímu koši.
Kloub nadprstí: silný.
Nadprstí: mírně šikmé.

Pánevní končetiny:

Silné, při pohledu zezadu kolmé k zemi, dobře zaúhlené.
Stehna: velmi dobře osvalená.
Hlezenní kloub: silný, poměrně nízko položený.

TLAPKY:

Zakulacené, silné a kompaktní. Prsty klenuté a těsně k sobě přiléhající. Paspárky by měly být odstraněny, s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem. Drápky jsou u černých a zlatočerných jedinců černé, u plavých jedinců mohou být méně pigmentované.

POHYB:

Při všech typech pohybu se končetiny pohybují v přímé linii, krok je prostorný. V klusu velmi dobrý prostorný krok a dobrým posunem zadních končetin.

KŮŽE:

Po celém těle těsně přiléhá. U černých a zlatočerných jedinců má kůže modravý lesk, u plavých jedinců narůžovělý lesk.

OSRSTĚNÍ:

Srst:

Dlouhá srst se silnými chlupy, mírně zvlněná a těsně přiléhající.Podsadanení příliš vyvinutá. Srst je delší na hrudníku, břichu, zadní části hrudních i pánevních končetin (kalhoty) a na ocase. Krátká srst je na hlavě a na předních stranách obou párů končetin. Srst je hustá a uzavřená.

Barva:

Existují tři barevné variety: zlatočerná, černá a plavá.
  • Zlatočerná:
Srst je černá a lesklá, se středně plavými znaky. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a probíhají kolem koutků tlamy a přecházejí do znaků na hrdle. Výrazné jsou kruhové znaky nad očima. Hrudní znaky sestávají ze dvou přiléhajících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách začínají při pohledu ze strany znaky na prstech a táhnou se k nadprstí a v úrovni loktů se vzadu zužují, až vymizí. Na zadních končetinách jsou znaky při pohledu ze strany v podobě širokého pruhu k hleznům, od hlezen výš už jen jako tenký pruh, který probíhá po přední straně pánevních končetin až k úrovni spodní linie. Další znak se nachází pod kořenem ocasu. Znaky jsou vždy jasně ohraničené. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.
  • Černá:
Srst je černá a lesklá. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.
  • Plavá:
Srst je středně plavé barvy, lesklá, a směrem ke končetinám a břichu přechází ve světlejší odstín. Jednotlivé malé bílé znaky na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na špičce ocasu jsou povoleny. Oční víčka, pysky a polštářky tlapek jsou černé.

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:
Psi od 63 do 70 cm.
Feny od 58 do 65 cm.

VADY:

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Celkový vzhled:

  • Psi, kteří neodpovídají vzhledem plemeni.
  • Feny výrazně samčího typu.
  • Psi výrazně samičího typu.

DŮLEŽITÉ PROPORCE :

  • Výrazně odlišné tělesné proporce než je uvedeno ve standardu.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT :

  • Agresivní, nervózní, letargičtí psi nebo psi, kteří se bojí střelby.

HLAVA :

  • Nedostatečný stop.
  • Modré oči nebo skvrny na rohovce.
  • Vztyčené, špičaté, růžicové nebo odstávající uši.
  • Předkus nebo podkus, zkřížený skus.
  • Chybějící více než 2 ze 4 zubů PM1 nebo 2 M3, nebo chybějící jakýkoli jiný zub.

KRK :

  • Nápadná volná kůže na krku (lalok).

TĚLO :

  • Nápadně volná hřbetní linie nebo "kapří" hřbet.
  • Úzký nebo sudovitý hrudník.
  • Nestandardní ocas, příliš krátký ocas, výrazně zatočený ocas.

KONČETINY:

  • Příliš přestavěná záď.

SRST

Chlupy :

  • Převládající příliš zatočené chlupy (kudrnaté).

BARVA :

Obecně :

  • Jakékoli barvy, neodpovídající standardu, t.j. modrošedá, jelení, hnědá, bílá, skvrnitá, plavá s popelavým odstínem nebo převládající pruhovaná srst.
  • Bílé skvrny. Jednotlivé bílé chlupy na vnitřní straně stehen nejsou vylučující vadou.

zlatočerná :

  • Šedé nebo hnědé skvrny, jiné jež správné znaky.
  • Podsada převážně jiné barvy než černé.
  • Převládající šedé nebo bělavé znaky.

černá :

  • Šedé nebo hnědé skvrny.
  • Převažující jiná barva podsady než černá.

plavá :

  • Jednotlivé bílé chloupky na nosním hřbetu nejsou vyřazující vadou.
  • Převládající červeno-plavá barva bez přechodu ke světlejším odstímům na spodní části těla.
  • Bělavě plavá barva, také na uších.
  • Nápadné bílé skvrny.
  • Tmavé skvrny nebo tmavá maska.

Velikost :

  • Nižší velikost než je uvedeno ve standardu.
  • Vyšší velikost než je uvedeno ve standardu o více než 3 cm.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka:

Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.